Další setkání v mezigenerační dílně bylo netradiční. Stali se z nás díky 44 centrum řemesel pod vedením Lojzy Langera malí ševci, či výrobci drobných předmětů z kůže. Spousta ze seniorů a seniorek pracovalo ještě za Bati v jeho továrnách, prodávalo boty v jeho prodejnách. Vzpomínky na jejich karieru v obuvnickém průmyslu byly hodně bohaté. Paní Emilka, která nám celou dobu zpívala má téměř devadesát let a celý život pracovala v koželužnách, další prodávaly boty, další pracovali ve výrobě...
S pečlivostí co jim zdravotní stav dovolil si všichni vyrobili klíčenky a spoustu dalších drobných předmětů.
A proč my, jako stavaři? Bez nás by továrna ani prodejny obuvi nestály a klíče na klíčence jsou přece finále každé stavby.
